Výchova potomků dříve a dnes se výrazně liší. Dříve děti měly mnohem větší respekt k autoritám, dnes je kladena vyšší váha na individualitu dítěte. Ty jsou mnohem více asertivní. Dříve i relativně malí potomci měli své striktně dané povinnosti, dnešní dětství je založeno především na užívání si. Rodiče si výchovu pletou často s dopřáváním. Dříve děti sportovaly často jen tak pro radost, v současnosti se tak děje na vrcholové úrovni. A v neposlední řadě dříve se naši potomci uměli slušněji chovat. Ano je to tak, naše zlatíčka jsou často nevychované.
Podívejte se třeba jen v městské hromadné dopravě. Vždy platilo, že nejprve se vystupuje a pak nastupuje. Je to logické. Nejprve částečně vyprázdnit, pak znovu naplnit. Ale všimněte si, že dnešní chlapci a děvčata obvykle nečekají a vběhnou do dopravního prostředku. Totéž platí ve vchodech obchodů. A co se týče uvolňování míst v tramvaji? Pustit sám od sebe sednout starého nebo nemocného člověka, nebo snad dokonce ženu ve vysokém stupni těhotenství? To je snad naprosto nemyslitelné. O zdravení sousedů a podobných nesmyslech snad ani nemá smysl mluvit. Vždyť přece celkem o nic nejde.
Vyšší level pak je, že se děti neumí chovat například ani v restauraci. U malých dětí by to člověk byl ochoten akceptovat, ale když dítě školního věku si počíná tak, že nikdo nemá klid k jídlu, něco je asi špatně.
Je s podivem, že je nám to tak lhostejné. Rodiče mají, co se potomků týče jiné priority a slušné vychování mezi ně zjevně nepatří a škola to rozhodně nezachraňuje. Možná by vůbec neškodilo, kdyby byl předmět základy etikety.
Ono totiž dříve či později naše děťátka absence slušného chování pěkně převeze. Protože i když se to nezdá, slušnost v normálním prostředí představuje velmi vzácnou devizu. Určitě by tedy stálo za to věnovat výchově ke slušnosti větší pozornost. Naše děti si to určitě zaslouží.